to samý, to samý.
Stává se Vám to taky někdy? I když hrozně moc chceme, tak to prostě a jednoduše nejde?
💪Přemlouváme se a nic.
💪Snažíme se a nic.
📝Máme plány a nic.
A tak jdeš na internet a srolluješ a vidíš, jak jsou ostatní produktivní.
🏞Jak jsou venku.
💡Jak se vzdělávají.
💰Jak usilovně pracují.
🏃♀️Jak cvičí.
🥑Jak jí zdravě.
🤣Jak mají dobrou náladu.
A ty to vidíš a říkáš si, to chci taky. Ale furt zůstáváš v té samé pozici na gauči, v posteli a jsi myšlenkami někde jinde. Nemůžeš se soustředit na to, co doopravdy chceš. Neděláš věci, které víš, že by ti udělali radost. Jednoduše to nejde. Nic nejde. Prostě jenom přežíváš. Někdy tě i z toho nic nedělání a přemlouvání se bolí hlava. Někdy se cítíš i po celém dni nic nedělání unaveně. Tak a teď ruku na srdce. Znáš to taky? Já jo. A něco ti prozradím.
A co za tím může být? To u každého z nás může být jiné.
Můžeme být uvězněni skrze:
- Emoce
- Chování
Postupně jsme si o sobě vytvořili představu:
- kdo jsme
- v čem jsme dobří
- co je dobré (ne)dělat
- jak je dobré se (ne)chovat
Ale někdy tyhle představy můžou být už “historické”:
❗️Musíš všechno udělat.
❗️Musíš být vždycky taková a taková.
Někdy se můžeme na “historických představách” zaseknout. Anebo přebíráme představy od druhých. Vidíme je jako realitu, jako jednu jedinou perspektivu.
Distancuj se od sebe aneb změn perspektivu. Zkus se na to podívat z jiného pohledu.
🔎Jak to vidím já?
🔎Jak to vidí moji nejbližší?
🔎Jak by to viděl cizí člověk?
🔎Jak bych to viděl/a já, kdyby se to dělo někomu jinému?
Uvědom si, jak to na tebe působí. Sepiš si, jak se cítíš a proč. Máš strach, že někoho zklameš? Co za tím nicneděláním opravdu je? Zkus teď vystoupit ze své představy, která ti už neslouží. ALE. Nepopírej realitu. Akceptuj, že někdy je v pohodě nic nedělat. Ponoř se do toho a přijď na to, co by ti mohlo pomoct vystoupit.
Tak #nekaslinasebe,
vedeš si skvěle.
Terka ❤️