Stále nemám slov, jsem paralyzovaná a v šoku.
To, co se stalo není normální. Naše reakce na druhou stranu naprosto normální je. Je to teprve jeden den. Snažíme se pochopit, jak se tohle tady v ČR mohlo stát.
Jsme v šoku. Cítíme smutek a bezmoc. Můžeme být otupělí. Cítíme strach, hněv a vztek. Možná pořád nevěříme, že se to opravdu stalo.
Možná se nám na pár dní naruší spánek, soustředění a jídelní návyky. Je možné, že budeme mít problémy i se zapamatováním jednoduchých úkolů. Je to naprosto normální a adekvátní reakce těla a mysli na něco nečekaného. Mělo by to po chvíli přejít. Časový interval může být u každého z nás jiný.
Buďme s rodinou, podporujme se. Rodina, blízcí, přátelé mohou pomoci zmírnit emocionální dopad. Sdílení, soudržnost a solidarita se už projevuje v neskutečné míře.
Možná máme pocit, že ČR je dnes nebezpečnější místo než před střílením. To je v pořádku. Nejistota, strach a pocit nebezpečí jsou přirozenou reakcí. Bude nějakou dobu trvat, než se vrátíme do svého pocitu rovnováhy a pohody.
Možná se teď budeme ptát:
Jak dál žít svůj každodenní život?
Co teď mám (ne)dělat?
Nádech
Výdech
Nádech
Výdech
Zvládneme to.
Dále najdeme jednoduché tipy, jak se v tom teď neztratit, co se v nás může dít a jak s tím můžeme pracovat. Nezapomeňme: To, co se v nás právě teď děje je přirozená a normální reakce na to, co se včera stalo.
Držme se. Jsme v tom spolu.
#nekaslinasebe
Tým @Kpsychologovi