aneb něco, na co často (možná) zapomínáš
Dnešní doba je/byla uspěchaná. Ale teď jsme se najednou zase zastavili. Často k emocím přistupujeme jako k věci, kterou můžeme jednoduše odložit. Emoce nám ale ve své podstatě chtějí něco říct. Trvají cca 2 minuty (jo, vážně), ale my si je (dobrovolně) prodlužujeme. Ano, děláme si to sami, a to tím, že od nich často utíkáme, vyhýbáme se jim a nebo se jimi necháváme pohltit.
Schválně se podívej na ty oblasti v životě, kde ti něco nevychází. Nebo taky na ty, kde se nikam neposouváš. Něco chceš, ale nedostáváš to. Proč? Hodně velká šance je, že je tu kolekce nepříjemných emocí, které ti stojí v cestě. A je to pochopitelné, protože často nevíme:
- co jsou to emoce
- jak fungují
- jak s nimi pracovat.
A tak od nich raději utíkáme, skrýváme je a nebo se jimi necháme pohlcovat. Problémem je ale, že nepříjemným emocím se nevyhneme. Strach, smutek, pocit viny a další pro nás složité emoce tu s námi vždycky budou. Vždycky budou součástí našeho života. Čas od času se vždycky objeví.
Vytvořili jsem si ale zvyk, že často, když nám chce něco nepříjemná emoce říct, odpovíme:
“Já tě nechci, běž pryč!”
Nechceme jí. A pak je sakra složité se posouvat dopředu za tím, co chceme.
- Je složité dopsat tu práci, když prokrastinuješ pokaždé, kdy ucítíš úzkost po tom, co otevřeš word.
- Je složité udržet si vztah s blízkým, když pokaždé co přijde na výměnu názorů se radši odmlčíš.
Je tu ale východisko. Přestaň od nepříjemných emocí utíkat a nauč se s nimi pracovat. Vytvoř si k nim vztah a udělej si z nich kámoše.
☕️Co kdybychom s emocí šli na kafe? Co kdybychom si s ní normálně pokecali?
Až přestaneš sabotovat emoce a naučíš se s nimi pracovat, pak teprve uvidíš, jak se začneš posouvat v dosažení toho, co opravdu chceš.
A jak to vypadá v praxi? Až přijde emoce, tak se můžeš řídit následujícím:
- Nezastavuj ji.
- Prožij si ji.
- Nech ji proudit.
- Uvědom si, co a jak se cítíš a pojmenuj si to.
- Uvědom si, co dělá tvé tělo, jak reaguje a pojmenuj si to.
- Uvědom si, co emoci vyvolalo a napiš si to.
Jsme zvyklý nasadit si masku a říct:
- “Jsem v pohodě”
- “To je v pohodě”
- “Jo, to je dobrý”
Ať už jsi doma na homeoffice, s rodinou, přítelem, kamarádkou nebo jsme sami.
Akceptace může pomoct. Proto, prosím, prožívej své emoce. Zastav se čas od času se a uvědom si, co se v tobě odehrává. A až příště ucítíš emoci:
- Pojmenuj si ji.
- Napiš si ji do #nekaslinasebe deníku, ať je máš pěkně pohromadě.
Protože:
Při popisu buďme co nejvíc specifičtí aneb můžeš si říct:
- “Cítím se špatně”
…ale taky si můžeš říct:
- “Cítím se šťastně, podrážděně, naštvaně, chaoticky, vyrovnaně, optimisticky atd.”
Emoce nejsou tvůj nepřítel. Protože až poté, co rozeznáš a pojmenuješ své emoce, jim dokážeš porozumět. Tak ať už dneska zažiješ jakoukoli emoci, zkus se nad ní na chvilku pozastavit a pojmenovat si jí. Zkus si jí trošku rozpitvat. Ale pozor, nesnaž se jí vyřešit, jen popisuj a prožívej. Už víš, proč jsme si včera psali emoci do #nekaslinasebe zápisníku? Právě teď nastává ta chvíle, kdy si, prosím, otevři #nekaslinasebe zápisník a koukni se, jakou emoci sis napsal/a včera. A zkus si jí víc “rozpitvat”.
Tak #nekaslinasebe,
vedeš si skvěle. A nezapomeň, je potřeba k tomu přistupovat krůček po krůčku, za den taky nezhubneš. Zítra se na tebe moc těším.
Terka ❤️